V naší zemi je 13 krajů a zvlášť hlavní město Praha. Tedy 13 originálních, krajem zřizovaných záchranných služeb, k tomu jedna pražská. Na druhou stranu, máme jednu státní policii, jedny hasiče.. Všichni tihle tvoří hlavní složky IZS (integrovaný záchranný systém). Policie ČR se domluví sama se sebou, hasiči se domluví sami se sebou, jen 14 záchranek se nedomluví ani se sebou, ani s ostatními složkami IZS. Pominu teď druhou stránku věci, a to, že každá záchranka si dělá výběrová řízení podle sebe, tedy absolutně decentralizované nákupy.
Nyní v přímém přenose sledujeme, jak se pražská záchranka nedokáže domluvit ani s pražskými nemocnicemi. Sama záchranná služba v Praze pracuje na malé ploše s rychlým dojezdovým časem, který nepodléhá tolik rozmaru počasí a členitosti terénu. Na malé ploše pražského města je nejhustší síť nemocnic, které ovšem většinou nemají urgentní příjmová místa. Záchranka přiváží nechtěnou práci - neplánované pacienty, kteří obvykle potřebují okamžitou, multioborovou a NÁKLADNOU péči. Lze si tedy domýšlet, že o takové pacienty (klienty) nemocnice nestojí. Přehazují si je mezi sebou doslova jako horký brambor. Vidíme, že stát bohužel nedokáže pacientovi v Praze garantovat bezodkladné přijetí do zdravotnického zařízení v případě ohrožení života. Anebo je všechno jen mediální bublina určená ke zviditelnění ředitele záchranky Zdeňka Schwarze (ODS) před letošní obhajobou senátního křesla v Praze?
Jak je na tom záchranná služba na Olomoucku a hrozí i tady něco podobného? Nebál bych se. Jsem lékařem záchranné služby 23 let a vidím kolem sebe stále tým nadšených lékařů a záchranářů připravených udělat vše pro záchranu každého z nás. A i díky patřičné spolupráci s urgentním příjmem a dalšími klinikami a odděleními Fakultní nemocnice i Vojenské nemocnice jsem přesvědčen, že o pacienta je a stále bude řádně postaráno. Obavy tedy nejsou na místě. Fungujeme a komunikujeme mezi sebou dobře.