HV: Vždy, když teď mluvím s doktorem, napadá mě otázka – Je kolem Covid-19 jen zbytečný mediální humbuk nebo je opravdu tak nebezpečný?
Tento typ koronaviru sice patří mezi chřipková onemocnění, od běžné chřipky se ale liší v tom, že má více vážnějších případů, mnohem horší průběh a je více nakažlivý. A víme o něm jen velmi málo. Nevíme, jaké může zanechat trvalé následky. To z něj dělá o dost nebezpečnější chřipku, než na jakou jsme v sezóně zvyklí. Samozřejmě, většina případů je asymptomatických, tedy bez příznaků, a většina příznakových pacientů se z toho dostane. Ale pak je tady velké množství vážnějších případů, které při této rychlosti šíření covidu exponenciálně narůstá. Proto je sobecké říkat „já jsem přece mladý, zdravý, nějakou chřipečku zvládnu“, když sám můžu nakazit další lidi, a nakonec zemře někdo starší nebo nemocnější. Někdo, kdo klidně ještě 10, 20, 30 let může normálně žít. Nehledě na to, že už existují i případy zemřelých mladých pacientů, kteří byli před nákazou úplně zdraví.
HV: To ale nezní moc optimisticky.
Určitě nechci strašit, strach není na místě, spíše respekt. Já jen všechny prosím, aby covid nepodceňovali, nezlehčovali, chovali se ohleduplně a respektovali opatření. A aby nešířili různé dezinformace, lži a polopravdy, kterých je hlavně na sociálních sítích teď opravdu hodně. Přijde mi, že média už nás straší dost. Novinové titulky se snaží každý den hlásit nějaký rekord. Největší nárůst pozitivních od září. Největší víkendový nárůst. Největší nedělní nárůst od začátku epidemie. Přitom ale počet odhalených pozitivních případů není to nejdůležitější číslo. Důležité je, jak epidemii zvládá naše zdravotnictví.
HV: A zvládá?
Dostávám čísla od ÚZIS (pozn. red. Ústav zdravotnických informací a statistiky) každý den a tam sleduji především, jaká je kapacita na jednotkách intenzivní péče, na umělé plicní ventilaci, na mimotělním oběhu a tak podobně. Třeba teď k 5. listopadu máme něco přes 8.200 hospitalizovaných pacientů, je to asi 4,8 % všech pozitivních, a z toho necelých 1.200 je v těžkém stavu. Den předtím bylo v nemocnicích o tři sta osob více. Je moc důležité, aby tato čísla začala klesat a naše zdravotnictví to zvládlo.
Máme ještě 40 % volné kapacity umělé plicní ventilace. Ale mysleme i na to, že ne každého ventilovaného pacienta na UPV je po pár dnech možné vrátit na spontánní dechovou činnost. Na mimotělním oběhu ECMO máme pořád dostatečnou volnou kapacitu, asi kolem 70 %. Bohužel nám ale ubývají lůžka na jednotkách intenzivní péče. Počet lůžek na JIP a standardních lůžek s kyslíkem se teď podařilo navýšit, i tak se pohybujeme někde mezi 25-30 % volné kapacity. Ale on není problém v počtu samotných lůžek. Ta nakoupíte, různé přístroje taky, dokonce nám Armáda umí rychle postavit provizorní nemocnici, když je potřeba. Naše zdravotnictví je na tom po materiální stránce luxusně, hodně se toho za poslední roky podařilo. Ten největší problém ale je, když bude chybět odborný zdravotnický personál, který by ta lůžka a přístroje obsluhoval. Za žádné peníze se nedají koupit chybějící erudovaní zdravotníci. A ti dnes díky nemoci nebo karanténě na mnoha místech chybí. Je prostě nevykouzlíte a nikdo je nenahradí.
Naštěstí máme nadšené a obětavé zdravotníky. Na JIPkách a infekčních odděleních naši lékaři a sestřičky bojují o každý lidský život. Jedou od rána do rána, do úplného fyzického a psychického vyčerpaní. Nevzdávají to, berou si přesčasy a já jim za to strašně moc děkuji. Teď jde jen o to situaci nějak stabilizovat, zvládnout ten nápor druhé vlny. Všude ve světě mají stejný problém, nejsme v tom sami. Na druhou stranu, ten vir tu už s námi bude asi navždy, nepodaří se ho zlikvidovat úplně. Musíme být jen připraveni.
HV: To zní, jakože si na něj stejně musíme zvyknout. Proč tedy ta přísná vládní opatření a zavírání škol, obchodů a restaurací?
Účelem všech těch opatření je šíření viru zpomalit. Když bude vážnějších případů v krátkém časovém období rychle přibývat, kapacity, o kterých jsem teď mluvil, budou naopak ubývat, zdravotníci budou chybět a nakonec to zdravotní systém nemusí zvládnout. Opatření jsou pro ekonomiku tvrdá, ale pro zdravotní systém nezbytná, pokud nechceme dopadnout jako Itálie nebo Španělsko na jaře. Ta opatření už snad začínají fungovat. Dnes k 5. listopadu reprodukční číslo R kleslo na 1. Nevím, jak tomu bude za týden, až tento rozhovor vyjde. Hlavně si uvědomme, že stejná vládní opatření dělají snad všude ve světě. Je to nevyhnutelné. Na druhou stranu, lidi nesmí zůstat bez peněz, vláda jim výpadky příjmů musí kompenzovat. I když se ve všech těch vládních programech neorientuji, věřím, že přes ty různé programy Antivirus a kompenzace živnostníkům tak dělá a že to funguje.
HV: Nejsou ale ta opatření přece jen někdy přehnaná nebo nelogická?
Ono se to tak laikům může zdát, ale přestože opatření vyhlašují politici, připravují je odborníci, epidemiologové, a ti vědí, co dělají. Jsou to ale nepopulární kroky, takže jim za to nikdo nebude tleskat. Jenže ať bude jakákoliv vláda, jakýkoliv ministr, tahle nepopulární restriktivní opatření budou muset dělat všichni. Vždyť to vidíte všude v Evropě, v celém světě. Opatření se liší jen v detailech nebo v čase.
HV: Opozice kritizuje vládu, že nepřijala opatření dříve. Udělala tady vláda chybu?
Kritiku opozice se snažím vnímat konstruktivně, ale přiznám se, že vystupování některých už je mi v poslední době hodně protivné. Opozice neustále utočí a říká, že by vše udělala líp. Nejdřív kritizují, že vláda dělá restriktivní opatření a zavádí roušky, protože prý s rouškou ztrácíme svobodu. Předseda ODS Petr Fiala se na konci srpna rozčiloval, že opatření jsou zbytečná, roušky jsou zbytečné, máme přece skvělá čísla, plošná opatření jen každého otravují. A zase ti samí opoziční dnes křičí, že měla být opatření a roušky zavedeny dřív. Oni budou pořád kritizovat a útočit na vládu za všechno. Ach jo, tohle politikaření prostě nemám rád.
Když jste ve válce, bojujete s neznámým a neviditelným nepřítelem a musíte se rozhodovat takto operativně, chybu udělat můžete. Musí to být obrovský tlak a těm politikům v exekutivě to fakt nezávidím. Může se stát, že třeba nějaké opatření přijde později, ale to nikdy nezjistíte. Museli byste udělat úplný lockdown už na začátku. Jenže ono každé opatření má negativní vliv na ekonomiku státu, domácností a jednotlivců. Nad tím také musíme přemýšlet a i tyhle dopady brát v úvahu. Tady prostě chybu nevidím, všude ve světě se teď situace s epidemií zhoršuje, státy postupně zpřísňují opatření a zároveň nikdo nechce úplně zastavit ekonomiku. Jestli je ale něco, co by vláda měla zlepšit, tak určitě informovanost. Prostě líp vysvětlovat, proč která opatření musí být.
HV: Zaberou podle vás ta aktuální nebo se ještě budou muset zpřísňovat?
Věřím, že zaberou a že další zpřísnění nebude potřeba, i když někteří odborníci dnes říkají, že máme přistoupit k úplnému lockdownu. Ale možná je to jen moje přání, nemůžu vědět, co bude za týden. Věřím, že pokud budeme vše respektovat a dodržovat, tak tu takzvanou druhou vlnu zpomalíme a zdravotnictví to zvládne. I ty roušky mají smysl. Jasně, není to stoprocentní ochrana, ale je to minimum, co sami můžeme udělat. Proto prosím všechny, aby je mezi ostatními poctivě nosili. Když vidím ty protestující proti rouškám, tak bych je nejradši poslal povinně pomáhat na nějakou covidovou jednotku do nemocnice.
HV: Znáte se s novým ministrem zdravotnictví panem Blatným?
Osobně jej neznám, ale vím, že ve svém oboru je hodně uznávaný, má mezinárodní renomé. Chtěl bych mu popřát, aby ten tlak teď vydržel. Ve funkci byl sotva den a některá média už na něj pořádala hon. Tohle je na politice strašné. Stalo se to i Romanu Prymulovi. Toho znám léta, je to můj spolužák z medicíny a skutečně odborník epidemiolog. Bohužel udělal takovou lidsky pochopitelnou chybu a novináři si na něm smlsli. To se ale může stát komukoliv.
HV: Přesto všechno, co se teď ve světe děje, zůstáváte optimista nebo pesimista?
Jsem jednoznačně životní optimista. A i v této době jsem optimistický, protože vím, že to zvládneme. Máme skvělé zdravotníky, policisty, vojáky, hasiče, taky dobrovolné hasiče, kteří nám nesmírně pomáhají třeba v Olomouci s distribucí ochranných pomůcek. Když potáhneme všichni za jeden provaz, společně to i podruhé zvládneme.
Kamil Komenda
Hanácký Večerník
Foto: archiv Milana Brázdila a Jan Andreáš (MMOl)