Mirek Žbánek: Primátorské bilancování

Mirek Žbánek: Primátorské bilancování

Konec září přináší v letošním roce nejen konec léta, ale i konec volebního období a mandátu v pořadí 7. primátora města Olomouce. Tím se stal v listopadu roku 2018 Miroslav Žbánek. Bývalý lesník, zkušený manažer a dnes se dá říct i ostřílený komunální politik si získal respekt nejen u svých stranických kolegů a voličů, ale i politických konkurentů. Ve své funkci se stal mimo jiné i místopředsedou Svazu měst a obcí České republiky a zástupcem všech 27 statutárních měst. Stál u vyjednávání řady důležitých zákonů a vládních opatření zejména v posledních krizových letech a prosazoval zmírnění jejich dopadů na život občanů a fungování měst a obcí.

Pane primátore, lze stručně ohodnotit ty poslední čtyři roky spojené s vaší funkcí?

Stručně rozhodně ne. Nastoupil jsem do rozjetého vlaku, ve kterém každý chtěl jet někam jinam, v posledních letech ho nikdo pořádně neřídil, nevědělo se, v jakém je stavu a v každém kupé seděl nějaký kostlivec. A ode mě, který nebyl spojený s politickou historií předchozích tří desetiletí, se logicky čekalo, že přináším nejen změnu, ale zejména řešení problémů, které se v našem městě usazovaly dlouhá léta. O mnohých jsem ani jako opoziční zastupitel v předchozím volebním období neměl tušení. Odvyprávět, co všechno jsme s kolegy za ty čtyři roky museli zvládnout, by bylo na celou knihu. Ale zvládnout jsme toho museli většinu, protože ty problémy tíživě dopadaly na běžný život občanů a nešlo se vymlouvat na okolnosti, které nám to vládnutí notně ztížily.

Předpokládám, že tím myslíte zejména pandemii koronaviru, která vás provázela více než polovinu vašeho mandátu.

Covid byl pro každého z nás obrovskou zkouškou, na kterou nebyl nikdo připraven. Ani ve snu by mě nenapadlo, že budu shánět respirátory někde v Číně a letadla pro jejich dopravu, že povezu tisíce litrů dezinfekce v hasičském autě, abychom ji mohli distribuovat do domovů pro seniory, školy nebo sociální zařízení. Řešili jsme zajištění fungování služeb pro občany v době, kdy nám desítky úředníků zůstávaly doma v karanténě, pomáhali jsme vládě vyřizovat kompenzace pro malé podnikatele, aby dostali peníze na přežití krize včas, a po práci jsem cestou za rodinou rozvážel do domácností ručně šité roušky, které nám občané nosili na radnici. Když se na to dívám zpětně, nevnímám přitom jen tu obrovskou humanitární katastrofu, ale jsem hrdý na své kolegy i Olomoučany, že jsme to společně zvládli.

Výrazně jste se vryl do podvědomí občanů vaší otevřeností a přístupem k běžným problémům, které nás na ulici potkávají. Není to ale zbytečné, řešit s prominutím každou ptákovinu?

Určitě máte na mysli koncept Otevřená radnice, ve kterém se opravdu lidé na svého primátora mohli obracet s každým podnětem, a já jsem jim odpovídal. Díky těm stovkám dotazů jsem sám zjistil spoustu věcí o fungování města, o legislativních bariérách, které nám brání dělat věci podle svého nejlepšího vědomí, a taky jsme stvořili výborný nástroj na mobilizaci úředníků. Přeci jenom, když už něco jede natáčet primátor do televize, tak si nikdo nedovolí vymlouvat se, že něco nejde. A když to šlo, vyřešily se desítky letitých problémů. Projezdil jsem s Otevřenou radnicí město křížem krážem a naučil se mít oči otevřené daleko víc, než dříve. Myslím si, že bylo dobře, když lidé viděli primátora nad chybějícím poklopem ve vozovce, u špatně uklizené ulice nebo léta odstavených vraků aut na silnici. Chtěl jsem obnovit důvěru lidí v místní politiky, která byla do značné míry poškozena různými kauzami a ukázat, že lidem z radnice není jedno, jak se ve městě žije.

Samotné podněty na primátora, ale všechno nevyřeší. Takovou kapacitu určitě nemáte?

Samozřejmě, že ne. Nejsem naivní ani Superman. Ale po spuštění nové aplikace Hlášení závad se na Technické služby města začali obracet tisíce občanů přímo s podněty z ulice. A i tady se věci daly do pohybu a dnes žádný podnět na zlepšení či opravu nezůstává bez odezvy. Oslovili jsme komise městských částí s projektem estetizace veřejných prostranství. A dalších několik stovek projektů dnes zkrášlilo veřejná prostranství po celém městě. Zmizely nevzhledná zákoutí, divoká zeleň, černé skládky a zchátralé zbytky staveb a mobiliáře. Nahradily je nové výsadby, upravené chodníky, nové koše či lavičky. Osobně tento nápad, který jsem si přinesl ze svého předchozího pracovního působení na dráze, považuji za mimořádně zdařilý a doufám, že po volbách bude pokračovat.

Hnutí ANO mělo po volbách přinést do olomoucké politiky tolik očekávanou změnu. Myslíte, že se vám to povedlo?

To není tak jednoduché posoudit. On si totiž každý pod tou změnou představoval něco trochu jiného. Pro někoho to byla větší transparentnost při veřejných zakázkách či prodeji majetku. To jsme myslím dostatečně prokázali. Pro další to byla otázka péče o veřejný prostor a jeho kultivace. Vznikl samostatný útvar hlavního architekta, máme nové standardy veřejných prostranství včetně vzhledu provozoven a restauračních předzahrádek v historickém centru, začali jsme spolupracovat s mladými architekty, vypsali po letech architektonické soutěže. Velká poptávka byla větším důrazu na ekologická témata, která léta zůstávala opomíjena. Dnes aktivně řešíme opatření na zmírnění dopadů změny klimatu, zadržování vody v krajině, protipovoďnovou ochranu, rozšiřování zeleně a výsadby stromů, energetické úspory i zavádění zelené energetiky. Přes to všechno šetříme na provozních výdajích magistrátu a podařilo se nám snížit zadlužení města. Udrželi jsme rating města, který dělá nezávislá nadnárodní ratingová agentura, na hodnotě A+ stabilní. Rozpočty posledních let končí s provozním přebytkem v řádu stovek miliónů Kč a přitom jsme výrazně navýšili výdaje na investice a opravy zanedbaného městského majetku. Nečekám, že nám ve volební kampani bude opozice děkovat, ale usínám s klidným svědomím, že jsme odvedli kus dobré práce.

To je velmi pozitivní bilance. Je něco, co byste své koalici objektivně vytkl?

Jsem rád, že jsme i přes některé názorové rozdíly drželi při sobě a pracovali na úkolech, které jsme si dali do programového prohlášení. Na vládní úrovni zuří permanentní politický střet stran a hnutí, které ale v Olomouci spolupracují a na státní úrovni silně polarizují občany. Ne vždy je snadné odpoutat se od rétoriky, kterou vedou naši straničtí představitelé a trpělivě pracovat na společném projektu ve městě. I to je úkolem lídra koalice, udržet ji pohromadě. Samozřejmě se nedalo stihnout vše, co jsme si naplánovali. O důvodech jsme mluvili v úvodu. Máme stavební povolení na rekonstrukci zimního stadionu, ale bez finanční spolupráce státu a kraje je to nereálné. Připočtu-li k tomu potřebu investovat stovky miliónů do plaveckého stadionu tak bude velmi obtížné tyto klíčové sportovní zařízení dát do potřebného stavu. Současná vláda žádnou výraznější podporu sportovnímu prostředí zatím nenabídla. Řada dalších investic je také zatím v přípravě a jejich realizace přejde do rukou nového vedení radnice. Ale s tím jsme předem počítali. I my jsme realizovali projekty, které připravovali naši předchůdci.

Co tedy čeká novou koalici po volbách? A co čeká občany Olomouce?

Ve všech oblastech fungování města jsme nastavili jasný směr, kterým se město má ubírat. Strategické dokumenty, které budoucnost města předurčují, prošly veřejným projednáním a na jejich přípravě se podíleli odborníci zastupující všechny politické strany, odbornou i laickou veřejnost. Existuje poměrně podrobný popis aktuálního stavu městského majetku i plán jeho oprav a rozvoje. Vše je veřejně přístupné. Záleží na politicích, co v rámci omezených zdrojů budou z tohoto soupisu preferovat. Bohužel nedokážu předpovědět, jak rozvoj města a život občanů ovlivní politika současné vlády. Z jejích kroků, které navíc nejsou vůbec předvídatelné, mám velké obavy. Nejen já, ale i starostové nebo primátoři, kteří své funkce vykonávají několik volebních období, si stěžují, že tak špatná komunikace s vládou a jednotlivými ministerstvy tady ještě nebyla. Nevíme, na čem jsme a budeme u řady důležitých zákonů. Není jasno v příjmech i výdajích stanovených zákonem a vládou. Sledujeme personální čistky a dostáváme neurčité odpovědi na konkrétní dotazy. Řada ministrů je zcela neviditelných, a to máme historicky největší počet placených ministrů. Za minulé vlády bylo opravdu líp. Nezbývá než doufat, že zase jednou bude.